|
Jaroslav Doubrava, nar. 1909, Chrudim, zem.2.10.1960
v Praze. Působil po studiích jako středoškolský učitel v různých
městech východních Čech, včetně svého rodiště. Přitom absolvoval
soukromé kompoziční školení u skladatele Otakara Jeremiáše v Praze
(1936-40). Od r.1945 začal pracovat v hudební redakci Čs.rozhlasu
Praha. Od r.1955 až do své předčasné smrti pracoval jako skladatel
ve svobodném povolání. V roce Pražskéjho jara 1968 obdržel cenu „in
memoriam“ za tvůrčí činnost.
Napsal několik scénických děl: opery Sen
noci svatojanské (podle Shakespeara), Křest Svatého Vladimíra
(nedok.) a Baladu o lásce (prem.1962 Národní divadlo,Praha), balety
Král Lávra a Don Quijote. Dále vytvořil 3 symfonie, z
čtvrté-nedokončené se hraje první věta jako Podzimní pastorale,
řadu komorních děl instrumentálních ( pro housle a klavír),
jakož i vokálních (písně a sbory).
O jeho životě a díle napsal Jaromír Havlík
monografii pod názvem Skladatel v sevření dvou totalit
(Akademie múzických umění, Praha 2002).
Autorská hesla lze najít v Die Musik in
Geschichte und Gegenwart, v Grove´s Dictionary, jakož i v Čs.
encyklopedii, či Čs. hudebním slovníku osob a institucí.
Baletní tragikomedii Don Quijote,
věnovanou „ Donu Quijotovi v každém z nás“, dokončil skladatel v r.
1955, tj. v roce celosvětového kulturního výročí, připomínaného
Světovou radou míru. Skladatel získal za dílo ocenění ve Velké
jubilejní soutěži v tehdejším Československu. Balet o prologu, pěti
obrazech a epilogu podle M.Cervantese na libreto J.Bachtíka a
autora, byl proveden v Státním divadle Brno a to
choreografem J.Nermutem, dirigentem J.Pinkasem a baletním souborem
divadla (prem. 22.12.1957). V r. 1961 pak bylo dílo nastudováno ve
Volkstheater Rostock, s velkým úspěchem premiérováno a
mnohokrát reprizováno po celou sezónu.
V rámci Pražského jara se Don Quijote se objevil
na scéně Národního divadla v r. 1958. Četně prováděna pak byla a je
koncertní suita z baletu o pěti částech (Slavnost vinobraní
v Tobose, Bloudění v mlhách-boj s větrným mlýnem, Tanec v krčmě,
Let na větrném koni a Epilog), která byla též vydána a nahrána
(30’).
Doubravův Don Quijote není jediným českým
zpracováním slavného tématu. Připomeňme především drama
Viktora Dyka Zmoudření Dona Quijota z r.1914 (rež.:Fr.Zavřel,
scéna: Fr.Kysela), jakož i z téže doby Hlavu Dona Quijota
sochaře Otto Gutfreunda. (V r. 1923 vydala „družstevní
práce“ soubor 31 dřevorytů a 2 zinkografie Quido Mánesa z 2.
pol.19.století). Plastiky sochaře Jana Kodeta pocházejí z
válečných dob, ilustrace malíře Františka Tichého k románu z
50.let, grafický cyklus básníka a výtvarníka Bohuslava
Reynka Osamělý pastýř či básnický cyklus V.Provazníkové Don
Quijote na Reynkovy grafiky z 90.let, ap.
1) Premiéra v Janáčkově
divadle v Brně, 22.prosinec 1957
2) Jeden z ohlasů v tisku: Svět v obrazech, leden
1958
3) Státní divadlo v Brně na Pražském jaru
1958
4) Volkstheater Rostock, březen 1961
5) Pražské jaro 1969
Ukázka:
Jaroslav Doubrava
DON QUIJOTE
Baletní tragikomedie o prologu, 5 obrazech a epilogu.
Libreto podle stejnojmenného Cervantesova románu upravil J.Bachtík
a J.Doubrava.
Věnováno: Donu Quijotovi v každém z nás
Baletní tragikomedie předvádí dona Quijota jako příběh člověka,
vyzbrojeného jen svou vírou ve spravedlnost a svými sny. O ně
hrdina usiluje, byť marně.
Symbol Quijotovy touhy představuje v baletu Dulcinea. Ve službách
této paní svých snů se Quijote vydává s přítelem Sanco Panzou do
boje.
Dulcinea prochází všemi scénami baletu. Objevuje se jako děvečka v
krčmě, kde je pak Quijote pasován na rytíře. Zjevuje se mezi
komedianty a o ni svádí rytíř zápas s větrnými mlýny. I když
potlučen pádem z křídla větrného mlýna znovu rytíř bojuje o svou
Dulcineu s vinnými měchy o slavnosti vinobraní v Tobose. Ji také
poznává v pastýřské hře lásky. Její nedosažitelnost ho přivede k
tanci s vlastním stínem. - Na vévodském zámku opouští společnost
lidí, aby proletěl na větrném koni hvězdnými prostorami. Přitom
svádí zápas s fantastickými maskami lidské hlouposti, nenávisti a
závisti, aby pak v zápase o nesmrtelnost přemohl samu smrt. V
okamžiku, kdy sahá po vavřínu nesmrtelnosti, který mu podává
Dulcinea a hvězdy lidských snů, ocítá se v troskách dřevěného koně
na vévodském zámku.
Vysmíván a nepochopen se vrací ze svých výprav domů. V epilogu smrt
nad rytířem vítězí. Rytíř, oplakáván Dulcineou a Sancho Panzou,
umírá.
trvání 100“
Obsah baletu, psaný skladatelm v
prosinci 1957 před premiérou v Brně
|
|