 |
||
 Jaroslav Doubrava, nar. 1909, Chrudim, zem.2.10.1960
v Praze. Působil po studiích jako středoškolský učitel v různých
městech východních Čech, včetně svého rodiště. Přitom absolvoval
soukromé kompoziční školení u skladatele Otakara Jeremiáše v Praze
(1936-40). Od r.1945 začal pracovat v hudební redakci Čs.rozhlasu
Praha. Od r.1955 až do své předčasné smrti pracoval jako skladatel
ve svobodném povolání. V roce Pražskéjho jara 1968 obdržel cenu „in
memoriam“ za tvůrčí činnost.Napsal několik scénických děl: opery Sen noci svatojanské (podle Shakespeara), Křest Svatého Vladimíra (nedok.) a Baladu o lásce (prem.1962 Národní divadlo,Praha), balety Král Lávra a Don Quijote. Dále vytvořil 3 symfonie, z čtvrté-nedokončené se hraje první věta jako Podzimní pastorale, řadu komorních děl instrumentálních ( pro housle a klavír), jakož i vokálních (písně a sbory). O jeho životě a díle napsal Jaromír Havlík monografii pod názvem Skladatel v sevření dvou totalit (Akademie múzických umění, Praha 2002). Autorská hesla lze najít v Die Musik in Geschichte und Gegenwart, v Grove´s Dictionary, jakož i v Čs. encyklopedii, či Čs. hudebním slovníku osob a institucí. Baletní tragikomedii Don Quijote, věnovanou „ Donu Quijotovi v každém z nás“, dokončil skladatel v r. 1955, tj. v roce celosvětového kulturního výročí, připomínaného Světovou radou míru. Skladatel získal za dílo ocenění ve Velké jubilejní soutěži v tehdejším Československu. Balet o prologu, pěti obrazech a epilogu podle M.Cervantese na libreto J.Bachtíka a autora, byl proveden v Státním divadle Brno a to choreografem J.Nermutem, dirigentem J.Pinkasem a baletním souborem divadla (prem. 22.12.1957). V r. 1961 pak bylo dílo nastudováno ve Volkstheater Rostock, s velkým úspěchem premiérováno a mnohokrát reprizováno po celou sezónu. V rámci Pražského jara se Don Quijote se objevil na scéně Národního divadla v r. 1958. Četně prováděna pak byla a je koncertní suita z baletu o pěti částech (Slavnost vinobraní v Tobose, Bloudění v mlhách-boj s větrným mlýnem, Tanec v krčmě, Let na větrném koni a Epilog), která byla též vydána a nahrána (30’). Doubravův Don Quijote není jediným českým zpracováním slavného tématu. Připomeňme především drama Viktora Dyka Zmoudření Dona Quijota z r.1914 (rež.:Fr.Zavřel, scéna: Fr.Kysela), jakož i z téže doby Hlavu Dona Quijota sochaře Otto Gutfreunda. (V r. 1923 vydala „družstevní práce“ soubor 31 dřevorytů a 2 zinkografie Quido Mánesa z 2. pol.19.století). Plastiky sochaře Jana Kodeta pocházejí z válečných dob, ilustrace malíře Františka Tichého k románu z 50.let, grafický cyklus básníka a výtvarníka Bohuslava Reynka Osamělý pastýř či básnický cyklus V.Provazníkové Don Quijote na Reynkovy grafiky z 90.let, ap. 1) Premiéra v Janáčkově divadle v Brně, 22.prosinec 1957 2) Jeden z ohlasů v tisku: Svět v obrazech, leden 1958 3) Státní divadlo v Brně na Pražském jaru 1958 4) Volkstheater Rostock, březen 1961 5) Pražské jaro 1969 Ukázka: Jaroslav Doubrava
DON QUIJOTE Baletní tragikomedie o prologu, 5 obrazech a epilogu. Libreto podle stejnojmenného Cervantesova románu upravil J.Bachtík a J.Doubrava. Věnováno: Donu Quijotovi v každém z nás Baletní tragikomedie předvádí dona Quijota jako příběh člověka, vyzbrojeného jen svou vírou ve spravedlnost a svými sny. O ně hrdina usiluje, byť marně. Symbol Quijotovy touhy představuje v baletu Dulcinea. Ve službách této paní svých snů se Quijote vydává s přítelem Sanco Panzou do boje. Dulcinea prochází všemi scénami baletu. Objevuje se jako děvečka v krčmě, kde je pak Quijote pasován na rytíře. Zjevuje se mezi komedianty a o ni svádí rytíř zápas s větrnými mlýny. I když potlučen pádem z křídla větrného mlýna znovu rytíř bojuje o svou Dulcineu s vinnými měchy o slavnosti vinobraní v Tobose. Ji také poznává v pastýřské hře lásky. Její nedosažitelnost ho přivede k tanci s vlastním stínem. - Na vévodském zámku opouští společnost lidí, aby proletěl na větrném koni hvězdnými prostorami. Přitom svádí zápas s fantastickými maskami lidské hlouposti, nenávisti a závisti, aby pak v zápase o nesmrtelnost přemohl samu smrt. V okamžiku, kdy sahá po vavřínu nesmrtelnosti, který mu podává Dulcinea a hvězdy lidských snů, ocítá se v troskách dřevěného koně na vévodském zámku. Vysmíván a nepochopen se vrací ze svých výprav domů. V epilogu smrt nad rytířem vítězí. Rytíř, oplakáván Dulcineou a Sancho Panzou, umírá. trvání 100“ Obsah baletu, psaný skladatelm v
prosinci 1957 před premiérou v Brně
|
||